Úvod

Začalo to když mi bylo kolem 8 let. K vánocům jsem tehdy dostal malý ovál kolejí připevněný k sololitové desce a několik lokomotiv a vagonků značky TT Zeuke.

Tato skvělá hračka mne natolik okouzlila, že jsem se po několika letech pustil do prvního pokusu o rozšíření. To jsem již studoval střední školu.

 Původní ovál s odstavnou kolejí jsem doplnil o tunel, přidal jsem i most a začal jsem se zabývat možnostmi povrchové úpravy terénu.  K tomu jsem použil z počátku pilinový posyp, což byl v té době nejrozšířenější materiál.

No a pak přišla maturita a na vláčky nebyl čas. Kolejiště tedy odpočívalo na svém místě pod postelí.

Následovalo studium na vysoké škole v Brně. To byla pro moji modelovou železnici zlatá doba, neboť v tehdejším obchodě pro modeláře bylo k mání spousta věcí k modelové železnici, od lokomotiv a různých typů vozů až po různé stavebnice domů, tunelů, travnaté koberce, semafory atd. Navíc za velmi slušné peníze. Vždyť dieselová lokomotiva BR130, která dnes stojí přes 3 500 Kč, tehdy přišla na rovných 130 Kčs.

A začalo to na novo. Po několika návštěvách zmíněného modelářského obchodu jsem nashromáždil vše potřebné a mohla začít další etapa přestavby. Vzhledem k zamýšlené velikosti základní desky však bylo nutné vymyslet jiné řešení, než zasunování kolejiště pod postel. S otcem jsme tehdy dostali naprosto unikátní nápad: přesunout železnici do uvolněné místnosti ve sklepě. A tak se také stalo. Železnice se ocitla ve sklepě na zcela novém sklopném dřevěném rámu, přičemž došlo ke zvětšení na současných 2,61 x 1,54 m. Celý rám se dal zvednout a sklopit směrem ke zdi, zby v době nepoužívání nezabíral příliš mnoho místa. Místnost v té době totiž sloužila i k jiným účelům. S vědomím, že deska takovýchto rozměrů už asi nikdy prostory sklepa neopustí, jsem se pustil do zcela zásadní přastavby. Bylo doplněno další nádraží, několik nových tunelů a most, původní elektromagnetické přestavníky výhybek byly vyměněny za nové, modernější Berliner TT Bahnen. Pro tvorbu krajiny jsem jako základní materiál použil pěnový polystyren, v kombinaci s travnatými koberci VERO.

Pak se ale začal neúprosně blížit konec studia a vláček musel zůstat u ledu. Po dokončení studií přišlo zaměstnání a záhy i svatba, děti a nové starosti. Celou tu dobu jsem snil o tom, jak dám zase vláček do pořádku, aby si děti, až z toho budou mít trochu rozum, měly s čím hrát. K realizaci poslední a současně největší přestavby jsem se tak dostal někdy z jara roku 2005.

Tentokrát jsem to vzal opravdu "od podlahy", takže jsem se rozhodnul stávající trať celou demontovat a navrhnout a postavit trať novou. Než jsem se však pustil do vlastní stavby, přišlo něco zcela nečekaného. Na internetu jsem narazil na stránky pana Libora Schmidta z Brna, kde byl velmi zajímavý článek o digitálním ovládání modelové železnice pomocí systému Digital Plus od firmy Lenz. Po přečtení tohoto článku mi bylo jasné, že ta největší "revoluce" pro moji malou železnici teprve přijde. Bude se digitalizovat. Možnosti digitálního ovládání mne natolik nadchly, že jsem neváhal a okamžitě jsem začal zjišťovat, co je k takové digitalizaci třeba. Zpočátku jsem zakoupil pouze základní set, tedy zesilovač s řídící jednotkou a ovladač. Po prvních testech jsem byl doslova nadšen a pořídil jsem dekodéry do všech provozuschopných lokomotiv.

Navíc jsem přidal nový prvek - smyčku, což jistě přispělo k jistému oživení. Smyčka je řízena samozřejmě také digitálně. Kolejiště tak dostalo současnou podobu jednokolejné horské tratě s jedním malým nádražím o 4 kolejích, třemi tunely (v jednom místě se mimoúrovňově křižují dva tunely), dvěma mosty, malou továrnou s vlečkou a zastávkou na konci smyčky. Místo zbylo i na malou chatovou osadu, jezírko, horský hotel a další zajímavé objekty. V současné době je kolem tratě postovano na 22 objektů různých velikostí, vysazeno na 280 stromů. Samozřejmostí je noční osvětlení budov a funkční nádražní a tovární lampy. Pro terénní úpravy bylo použito moderních materiálů, takže vzhled je často velmi realistický.

Pokud jde o digitální ovládání, zpočátku jsem se spokojil s kombinací digitálního ovládání lokomotiv a analogového ovládání příslušenství, zejména výhybek. Ne že by byl problém ovládat výhybku digitálně, ale jak jsem zjistil, zásadním problémem je ovládání většího počtu výhybek pomocí jednoho ovladače. Než totiž vyťukáte na ovladači příslušný povel pro konkrétní výhybku, je už vlak dávno pryč. Ovládací panely sice existují, ale mají omezený počet ovládacích prvků a jsou předražené. Řešení je tedy jediné: zapojit do procesu počítač. To však vyžaduje další investice.

Teprve začátkem roku 2008 jsem se odhodlal a zakoupil USB rozhraní pro připojení železnice k počítači. Možnosti ovládání jsou obrovské, ale závislé na použitém programu. Po několika týdnech pátrání a testování jsem nakonec došel k uspokojivému výsledku, takže dnes již ovládám počítačem vše, kromě osvětlení.

O zkušenostech s digitálním provozem se chystám napsat samostatný článek.